by Letošní ročník Akademie: popularizace vědy proběhl skoro celý naživo. Popravdě, to jsem nečekala. 🙂
Dvě dopoledne jsme strávili on-line s hosty, kteří se k nám připojili někdy i z velké dálky. Protože se s námi dělili o své unikátní know-how, ráda bych ho postupně zpracovala a dala aspoň zčásti dále k dispozici, ať je co nejvíc užitečné. A ať víte, že na popularizaci nejste sami. 🙂
O svém projektu Pan Tumor nám povídal Ondra Lidický, který pracuje ve výzkumu protinádorových nanoterapeutik. Ve volném čase se věnuje divadelní improvizaci. Se scénkou „Drug Delivery Systems / Zásilková služba doručující léčivo panu Nádorovi“ vyhrál v roce 2015 národní kolo vědecko-popularizační soutěže FameLab. Podívejte se na novější verzi příběhu pana Tumora.
Ondro, jak ti divadlo pomáhá v popularizaci vědy?
Myslím, že mi pomohlo být blíže divákům a využít jiný koncept, než je přednáška s prezentací. Například v jednom představení světově uznávaný komik z ničeho nic rozhodí do publika balíček cereálií. Překvapení diváci se můžou smíchy potrhat. Napadlo mě to využít, abych ukázal rozdíl mezi klasickou chemoterapií a cílenou terapií, kdy se lék dostává v aktivní formě pouze do prostředí nádoru. Diváky jsem rozdělil na různé buňky v těle. Část publika představovala plicní buňky, část jaterní atd. V klasickém konceptu chemoterapie pak doufáme, že zasáhneme i pana Tumora, který se někde mezi diváky ukrývá, zatímco v cílené terapii máme něco na způsob balíčku přímo pro pana Tumora.
Máš nějaké osvědčené metody, jak vysvětlovat výzkum laikům?
Snažím se používám to, co diváci už znají, ale v kontextu vědy. Nádor personifikuji a je z něj Pan Tumor, bezskrupulózní podnikatel, kterému jde pouze o jeho byznys. Místo zdlouhavého vysvětlování toho, co jsou metastáze, stačí říci, že pan Tumor zakládá v těle franšízy. To je výraz obecně známý. Lidé znají Starbucks a McDonald’s. Tudíž si umí představit, co to znamená. Ale nejen to, za tím jedním slovem se ukrývá i celý příběh fastfoodu, jeho škodlivosti, protestů proti nim atd. Aby pan Tumor byl úspěšný podnikatel, musí si jít tvrdě za svým.
To je jeden z principů popularizace, který využívám. Mluvit o něčem, co lidé znají a hlavně si to umí představit. Prostřednictvím přirovnání tak lze vysvětlit i věci, které jsou jinak těžko představitelné. Zároveň je to asi ta nejzáludnější část. Přirovnání musí věc zjednodušit natolik, aby byla pochopitelná, ale zároveň nesmí zjednodušit celou problematiku.
Když se vrátím k panu Tumorovi, dalším příkladem je vysvětlení problému mikroprostředí nádoru. Když používám výraz, jako je makrofág TM2, což je buňka imunitního systému potlačující zánět, jsem přesvědčen, že tomu divák nebude rozumět. Nabídnu mu ale představu, kterou už zná. Stačí říci, že pan Tumor korumpuje buňku imunitního systému. Slovo korupce už má v sobě opět celý příběh, který si dokáže divák velmi dobře představit. Příběh o obálce na stole.
Někdy mi lidé vytýkají, že moje příběhy nejsou novátorské a originální. Myslím si ale, že pro popularizaci to funguje lépe než originální a poutavý příběh či překvapivá zápletka. Zdánlivý klišé-příběh neklade takové požadavky na divákovu představivost a pozornost a umožňuje na známé schéma nasazovat věci, které se divák dovídá. Kdyby mozkovou kapacitu diváka zabrala pouze snaha o pochopení přirovnání samotného, už by nezbývaly síly porozumět vědě za tím.
Tedy metastáze jako autonomní nádorová ložiska s know-how původního nádoru = franšízy, nebo imunitních buněk v nádorovém prostředí, které vlivem produkce signálních molekul nádoru paradoxně pomáhají nádoru růst místo toho, aby jej likvidovaly – takže jsou vlastně nádorem korumpovány. Jde o to jít naproti divákově fantazii.
