Věra moderátorka webináře

Jak jsme (nepo)dělali webinář

Na začátku roku jsme naplánovali jarní PR Akademii – bude o fundraisingu a komunikaci, protože ty dvě věci patří k sobě.

Únor se nesl ve znamení příprav. Několikrát jsme přepsali stránku kurzu, než jsme s ní byli spokojení. Dohodli jsme termíny, připravili přihlašovací formulář, vypsali událost na FB. Na začátku března jsme se všichni potkali osobně – David, Bára, Věra a zkušené fundraiserky Tereza Herdová, Michaela Kreuterová. Bude to skvělý.

Houby. Krize, krize, krize. Zákaz akcí ≥ 100 lidí. Zákaz akcí ≥ 10 lidí. Den předem nakonec rušíme i půldenní kurz reklamy s Andreou, protože už se v tu chvíli nejeví zrovna rozumné scházet se s cizími lidmi, i když jich bude jen patnáct. O týden později rušíme i kurz robotiky v Poličce. Je mi to líto, tam jsem se fakt těšil. Týden tápeme, co budeme dělat.

Zkusíme webinář? Vzpomenu si, kolik desítek zoufalých webinářů jsem za svou programátorskou kariéru absolvoval, a nesrším nadšením. Na poslední chvíli si koupím webináře o webinářích; snad se za poslední roky leccos změnilo. Oba (Mára, Světnica) mě přesvědčí, že to má smysl zkusit – možná to nebude fungovat pro naše kurzy, ale můžeme to zjistit jen tak, že se je pokusíme udělat on-line. Technika už je fakt jinde než před 15 lety.

Následující dva týdny strávím něčím, co jsem rozhodně dělat nechtěl. A bude mě to dost bavit. Jak tlustou potřebujeme linku do internetu? (Tlustou.) Stačí směrový mikrofon od foťáku? (Stačí.) Jakým způsobem dostanu live obraz ze zrcadlovky do počítače? (Nedostanu.) Je potřeba nahrávat? (Je.) Potřebujeme pořádná světla? (Ano.) Stačí kamera z počítače? (Nanejvýš jako záloha.) Dá se mobil použít místo kamery? (Dá.)

Po několika desítkách hodin zkoušek mám funkční set-up, aspoň si to myslím. Zrcadlovka je overkill, navíc nemám grabovací kartu a momentálně jsou všude vyprodané (profi řešení za desetitisíce Kč nepřipadá v úvahu). Místo kamery použiju svůj telefon, k němu přes redukce připojím externí mikrofon a udělám z něj přes USB externí webkameru. Počítač bude hostitelská stanice s možností ovládat mikrofony ostatních účastníků (hlavně je vypínat, pokud na to zapomenou sami). Věra svůj počítač použije na poznámky a pustíme na něm zálohu nahrávání streamu, kdyby se něco pochroumalo cestou ven. V zásadě potřebuju jen:

  • počítače – můj, Věřin,
  • mobily – můj, Věřin, starý iPhone 4S beru jako záložní kameru – má výhodu, že má audio jack na přímý vstup z mikrofonu, a nevýhodu horší kamery,
  • nabíječky: počítač, Věřin počítač, mobil, Věřin mobil,
  • sluchátka 2× (plus špunty + záložní špunty), audio rozdvojku, redukci na lightning,
  • směrový mikrofon (plus záložní klopák),
  • stojany – stativ k foťáku, držák na mikrofon, pro jistotu ještě GorillaPod,
  • a spoustu kabelů (nesnáším kabely): prodlužovačku + PowerCube, lightning rozdvojku (mobil se musí nabíjet i přijímat zvuk zároveň), audio kabely od mikrofonů, ethernet, nabíjecí kabely k mobilům.

Několik virtuálních mejdanů se sousedstvem využiju jako test různých propojení („slyšíte nás dobře?“ „a teď?“). Zdá se, že to docela dobře funguje.

Podobný proces souběžně řeším pro SW. Postupně i díky práci na dalších projektech vyzkouším Meets, Slack, Teams, BigBlueButton, ClickMeeting – šlo by to, ale všechno má nějaké ale. Předem vím, že Skype opravdu ne. Do finále se probojuje dvojice JitsiZoom. Zoomu se chci vyhnout, firma nemá dobrou pověst a dobře si pamatuju několik bezpečnostních skandálů z loňska. Sice jsem na něm absolvoval oba webináře o webinářích a vše bylo v pohodě, ale nedůvěra trvá. Takže Jitsi – i tady první zkoušky dopadnou dobře. Na simulovaných výpadcích internetu systém dobře ustojí zvuk a do budoucna zauvažuju o variantě pronájmu výkonu a instalaci vlastního serveru někde.

Týden před akcí se koná zkouška, na kterou jsme pozvali několik testerů zvenku. Mám plán B – co budu dělat, když nepojede kamera nebo mikrofon. Mám plán C – co budu dělat, když nepojede počítač (jeden nebo druhý). Mám plán D – co budu dělat, když nepojede internet.

Zkouška je katastrofa. Domácí linka není dost silná, vypadáváme. Lektorky si neumějí pustit prezentaci, dělá se to nezvykle a udělal jsem chybu, že jsem je to nenaučil předem. Polovina testerů má problémy se zvukem, polovina s obrazem. Musí se připojovat znovu, ale někteří zvuk nerozchodí až do konce zkoušky. Snažím se v průběhu zkoušky odpovídat na chatu (taky nácvik na ostrý start), ale zároveň řeším mikrofony u všech, pouštění prezentací a nasvětlení obličejů. Můj počítač nestíhá zároveň přepočítávat obraz z mobilu a zároveň vysílat, takže se obraz trhá (co to dělá se zvukem, vůbec nezjistím). Nefunguje nahrávání. Po hodině a půl končíme s Věrou s pocitem, že za takovouhle produkční hrůzu nemůžeme po nikom chtít ani korunu.

Následující den strávím zkoumáním nechtěného Zoomu a opravdu ne snadno se rozhodnu ho použít – podle sady mých testů je to totiž nebe a dudy. Přes Velikonoce si s lektorkami sjedeme soukromou zkoušku používání (jedna ho navíc trochu zná), všechno funguje hladce a bezproblémově.

Další testy ukážou, že mobil přes lokální wifi může sloužit jako samostatný klient, čímž se ušetří výkon v počítači a je to dost spolehlivé i pro ostré vysílání. Nefunguje mi poslední věc – lokální nahrávání. Věřin počítač odmítá nahrávat zvuk a nedaří se mi objevit příčinu. Do noci se snažím to přeprat, ale nepovede se mi to. Nedá se nic dělat, musím se věnovat dalším věcem, před generálkou snad bude ještě čas se na to podívat. (Nebude.)

Na generálku už jedeme do pronajaté zasedačky, abychom byli v klidu, že to na místě na ostro zvládneme. Cesta tam, ve všední den odpoledne, je úplně bezproblémová. Tahle generálka už proběhne v klidu, všechno víc funguje, než nefunguje. Všichni vědí, co mají dělat. Necháváme na místě postavené stojany, světla, rozestavený stůl a židle. Smiřuju se s tím, že nahrávat budeme jen přes Zoom. Když se vracíme domů, nadávám, jak je ta Praha pitomá, že jedeme od červený k červený. Večer se znovu vrátím ke zvuku ve Věřině počítači a nakonec se mi to povede přeprat – končím bohužel v jednu ráno a pak stejně nervozitou nemůžu usnout.

Ranní cesta do Prahy je strašná. Stojíme v koloně a zoufáme si; chodí nám maily a zprávy od lidí, kteří se chtějí přihlásit na poslední chvíli. Telefonujeme s Bárou a modlíme se, aby se doprava hnula. Nakonec se prostojíme až do tunelu, zbytek cesty jakž takž jde, ale časová rezerva už je v mínusu.

10 min před začátkem lidi hlásí, že Věra je špatně slyšet – směrový mikrofon jsem sundal ze stolu, aby nechytal vibrace jeho a zřejmě je moc daleko. Chviličku váhám, jestli se zaobírat ručním nastavením, nakonec se rozhodnu vyřešit problém klopákem – zvuk je perfektní, jen Věra musí být blíž ke kameře (krátký kabel, kruci) a má tak poněkud větší hlavu a ruce.

Minutu před začátkem vypadne internet, úplně, drát i wifi. Když mi dojde, co se děje, mám chuť celej tenhle vesmír rozmlátit na elementární částice. Hledám Věřin mobil, abych na něm spustil hotspot, asi budeme muset vysílat přes LTE. Než ho najdu, zase všechno naběhne; pro jistotu už si nechávám mobil na dosah ruky. Zakazuju si myslet, kde se teď asi nachází naše auto. Co už.

Ostrá akce pak proběhne zcela hladce – dámy mají dobrou linku a kromě pár problémů, jichž si nejspíš většina lidí vůbec nevšimne, profrčí dvě hodiny webináře bez dalších potíží. Pozvánka na další kurz je taky OK. Sbalíme věci a hrneme je do auta, ještě není čas se zastavit, musíme co nejdřív zmizet; auto kupodivu stále stojí tam, kde jsme ho nechali. Zbytek dne mám radost, jakou jsem dlouho nezažil. Ono to fakt všechno fungovalo. Večer padnu do postele a usnu dřív, než se hlavou dotknu polštáře.

Poučení: nejslabší článek jsou lidi – my, já. Zároveň máme schopnost se učit. Takže je třeba zkoušet – zkouška by měla co nejvíc vypadat jako ostrá akce. A je třeba si připomínat, že ostatní nevědí, co já – jak se sdílí obrazovka, kde se odmutuje mikrofon, že citlivý mikrofon bere ruchy v pozadí. Před fiaskem nás zachránilo jen to, že jsme udělali několik zkoušek, věděli, co nás čeká, a ve stresu už (aspoň o něčem) nemuseli přemýšlet, protože to ruce udělaly samy, zatímco hlava řešila důležitější věci. Nejdůležitější je trénink.

Příště víc o technice – co je na webinář opravdu třeba.