FBpx

Proč Akademie věnovaná vědě a popularizaci?

Pracuju jako softwarový analytik, ale moje srdce bije pro vědu. Pro fyziku. Astrofyziku. Na Matfyzu mě spolužáci zlanařili do redakce Astropisu. Od té doby je popularizace (jedné) vědy mou součástí. Práce zástupce šéfredaktora Astropisu zahrnuje psaní textů, editaci textů cizích, shánění obrázků, sazbu, ale také komunikaci s předplatiteli a péči o ně. Jednou ročně i organizační práci při přípravě Dni s Astropisem, propagaci, moderování besed. Od roku 2009 píšu s Jiřím Grygarem časopiseckou podobu jeho každoroční Žně objevů.

Popularizace je těžká. Se snahou mluvit srozumitelně o vědě se ocitáme na jednom bitevním poli (na jednom trhu, chcete-li) se zábavou, vzděláváním, kulturou, ale i zpravodajstvím nebo publicistikou a politikou. Všichni jsme na jednom hřišti a bojujeme o jednu pozornost. Budou lidé číst nás nebo koukat na Star Dance? Budou poslouchat Meteor nebo nakupovat na internetu? Zaujme jejich pozornost Crispr/CAS9 nebo koblihy zdarma? Zvítězí popularizace nebo populismus? Jakou šanci máme my – časopisy, vysoké školy nebo vědecké ústavy a laboratoře s rozpočtem na komunikaci 0,nula nic?

Jestli jste někdy zkoušeli dostat něco ze svého vědního oboru do médií, nejspíš to znáte. Nejprve potřebujete získat na svou stranu svého šéfa, pak šéfa redakce nebo reportéra. Ale jak? Aplikovaný výzkum má často lehčí pozici, zejména pokud slibuje něco potenciálně užitečného pro každého. I drobný a zpochybnitelný krůček směrem k novému léku na rakovinu je pro novináře zajímavější než supernova v galaxii HUDF-JD2. A když přeci jen získáte novináře, máte na krku další problém. Jak to divákům, čtenářům, posluchačům vysvětlit? Na čem jim to ukázat? K čemu to přirovnat? Jen menšina věd má to štěstí, že se dají dobře fotit nebo točit. (Zlatá astronomie!) Nutné jsou metafory, přirovnání. Jenže – není to přesné. Musíme být srozumitelní, tedy rezignovat na přesnost, což hrozí paskvilem a znemožněním se před kolegy i sebou samým. Novinářské chyby nebo záměrná zkreslení raději vůbec nechme stranou…

Jestli jste se někdy zkoušeli brodit bahnem popularizace, tyhle problémy vám nejsou cizí. A skoro jistě byste dovedli jmenovat další. Po dvaceti letech zkušeností mám absurdních příběhů i frustrací na rozdávání. Ale ačkoli je terén popularizace vědy v Česku komplikovaný, jsou tu i dobré příklady a úspěšné projekty. Tak jako v Americe a Evropě, i u nás se najdou skvělé ukázky dobré práce. Proto jsem chtěl, aby vznikla Akademie, která bude popularizační. Chci, abychom se sešli – my, kterým leží popularizace na srdci – a hledali recepty

  • jak to dělat dobře i s malými rozpočty,
  • jaké poznatky o lidském mozku a komunikaci se dají využívat při popularizaci,
  • jak si jednotlivé projekty v různých oborech mohou pomáhat,
  • kdy má smysl potlačit značku / brand organizace nebo název vědy (např. matrimoniopatologie) a vytvořit a zaužívat brand nový, srozumitelný, sympatický,
  • jak před sebou samými obhájit nutnost zjednodušovat a jak to pak prakticky dělat, aby to nebylo na úkor vědy samotné,
  • jak se vyjadřovat co nejrychleji k věci, jak reagovat na nesmyslný dotaz redaktora tak, aby to bylo ku prospěchu rozhovoru, jak …

Popularizační Akademie bude. Jsou vypsané termíny, ladíme program. Mluvíme s řadou českých popularizátorů (s těmi etablovanými i s vycházejícími hvězdami) a domlouváme obsahy přednášek. Připravujeme workshopy – psaní, focení, video, mediatrénink; jak zjednodušovat, vysvětlovat, ukazovat. Mám z toho radost.

Jestli znáte někoho, kdo má na starost podobnou práci, dejte mu o nás vědět. A jestli uvažujete o přihlášce, těším se, že se uvidíme a probereme to osobně.

— David Ondřich